Co jsem si uvědomila na Campfestu? Že jsme opravdu solí země! Tak dodej zemi tu chuť nebe. Neboj se. Přinášej světlo do temnot. Boží království se šíří od srdce k srdci. Kdo jiný, než my?!

• „Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa.“ (Matouš 5:13-14)

Co je Campfest? Co všechno se tam dělo? ---> si přečti tady.  Dnes chci totiž psát o něčem jiném. O atmosféře tohoto obrovského křesťanského festivalu, na který letos přijelo 6 600 lidí. Většina mladých. Hlavně mladých. O co šlo hlavně? Modlit se za přeměnu. Jak jsme to dělali? Takhle:

Premieňaj naše srdcia
nech sme ti podobní
Premieňaj cez nás mestá
nech je tu radosť žiť

Premieňaj celý národ
príď tvoje kráľovstvo
Premieňaj skrze nás
krajiny naokolo

Na Campfesu jsem si uvědomila, že JSME OPRAVDU SOLÍ ZEMĚ.  A jak zpívá Lydka Rišová ve své vánoční písni Láska nekonečná: „Prišel spasiť tých, ktorí uveria. Je čas na nás… On chce žít v nás,“ Já k tomu přidávám jedno velké Amen. „Je čas na nás.“

Je až neuvěřitelné, kolik mladých dnes chválí Boha. Kolik jich vytváří různé projekty, ať už na Slovensku či v Česku. Projekty, které mají další povzbudit k tomu, aby hledali Boha. Kolik je přednášek na vnitřní uzdravení a kolik času dokáží odhodlaní mladí investovat do puberťáků, aby se neztratili ve světě, který nabízí VŠE a sami my „dospělí“ mnohdy nevíme, co z toho máme přijmout a na co říci: „NE, díky!“

Z Campfestu si odnáším obrovské povzbuzení. Sjednocujeme se. Ožíváme. Hoříme. A chceme zapalovat další. My jsme solí země. A proto vyzývám každého z vás. Každého, kterému hoří srdce pro Krista. „Vosolte to“ všude, kam půjdete. Roznášejte světlo. Boží království se šíří od srdci k srdci.

A tak jestli v sobě cítíš něco, něco, co tě zvedá ze židle, něco, co ti říká: „Napiš text, slož hudbu, napiš článek nebo se prostě „jen“ jdi sdílet se spolužáky o tom, co prožíváš,“ jdi! Jdi a šiř svým způsobem tu nejúžasnější zprávu světa, zprávu o tom, že láska na kříži zlomila hřích, šiř evangelium. A jestli se bojíš, upři svůj zrak na Něho. Řekni si: „Pre teba Áno, pošli ma, pôjdem ! Ohlásim zajatým slobodu, zlomeným nádej dám.“

Kašli na to, co si o tobě pomyslí ostatní. Kašli na to. Jdi a poslechni to volání. Nečekej na to, až si budeš připadat SÁM PŘEMĚNĚNÝ. Protože okolí můžeš přeměňovat zároveň se sebou. Na Danielovce to vysvětlovala Albínka Beňová.  „Přeměnit“, neznamená, že přeměním zcela nejdřív sebe a pak ostatní, ale že se navzájem zároveň přeměňujeme. Je to proces, který snad nikdy neskončí. „Snad až na věčnosti,“ smála se. Hlavní je chtít. Chtít být blíž Bohu. Chtít víc dávat než brát (ono to pak dostanete zpět ani nechápete jak moc). A tak umenšováním sebe vyvyšuj Krista. No vážení, a pak se dějou věci.

Věci kolem vás se začnou měnit. Tak pojď, a udělej ten krok víry. Ten krok do neznáma. Ten krok, kdy možná jediný, kdo tě bude chápat, bude Kristus. Ale to nevadí. Protože jestli ty se rozhodneš vykročit za tím voláním a něco ze sebe vymáčknout, být tím světlem a solí, už nejsi sám. A já už nejsem sama. Už jsme dva. A to stačí.

A proč se nechat přeměnit? Protože skrze nás může Bůh přeměnit svět. Kdo jsme? Generace, která povstává. Mladá generace, která nechce sedět se založenýma rukama v klíně.

Možná máš někdy pocit, že to nemá cenu, protože každej tvůj čin je maličkost, ale na to ti teda něco řeknu kamaráde, respektive Matka Tereza na to něco řekla: „Všechno, co děláme, je kapka v oceánu, ale nebudeme-li to dělat, ta kapka bude navždy chybět.“

Tak pojď do toho se mnou. Chytni tu kytaru do ruky, napiš první slova povzbuzení, jdi za babičkou a řekni jí, co Bůh koná v tvým životě. Ty víš, co máš dělat, ten hlas slyšíš často. Tak řekni: „Pro ťeba áno. Za těbou půjdem!“

VY JSTE SOLÍ ZEMĚ! VY JSTE SVĚTLO SVĚTA!

SKRZE NÁS MŮŽE BŮH PŘEMĚNIT CELÝ SVĚT….

Amen. 

Anička Vrhelová