Na začátku každé akce se účastníci sdílí, proč na Ranč do Kráľovej Lehoty přijeli. Z úst mužů většinou zazní: „Musel jsem. Byl jsem sem dovlečen, dotažen, ale něco na tom asi bude, tak uvidíme.“

Jsem za tyto svědectví moc ráda, protože to vždy uvolní atmosféru, smích se roznese sálem, prolomí se ledy a lidé jakoby ožili. Strhávají se masky a začíná opravdovost. A kde je opravdovost, může začít i hloubka.

Řada byla na Josefovi. „Proč jsi tady?“ Vstal a promluvil: „Když jsem se v devatenácti letech v umývárkách vojenských kasáren modlil, jestli se má Monika stát mojí ženou… cítil jsem… bylo to asi půl minuty, možná dvacet vteřin… ABSOLUTNÍ JISTOTU… že Monika má být mojí ženou…. Od té doby jsem ten pocit už nikdy neměl… a já bych byl docela rád, kdybych ho ještě alespoň jednou, nebo klidně i víckrát (úsměv), zažil. Proto jsem tu.“

O tomhle Albínka mluvila - jít po boží cestě... Duch svatý tě vede

Když jdeš po božích cestách, Bůh tě ujistí – „Ano, jdeš správně“ – nikdy ti neukáže celou budoucnost, vždycky jen následující krok. A TO JE PRÁVĚ ONO. To je naše příležitost být skutečně „věřící“.

„Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ (Jan 20:29)

Josefův příběh měl na víkendové akci „Nová DNA poradestvo“ pokračování. Čtěte tady.

Anička Vrhelová